BLÁZNŮM.

BLÁZNŮM.
Vás nešťastnými zovou. Vypravují, že bolesť hrozná shasla světlo žití pod vaším čelem, že tam jako v sluji hvězd záře bludná jeden klam jen svítí. Ty Kroesem býti chtěl jsi, žebrák bídný, teď papírky tu sbíráš podle stěny tak den co den a měsíce a týdny, a díš: Zde milion, vem, nemá pro mě ceny! Ty ztratila jsi dítě, chudá matko, to jediný květ na holém byl trsu, ó ne, ty máš je, zas je líbáš sladko, svůj polštář tisknouc k uvadlému prsu. A ty, ó, dívko s rozpuštěným vlasem, když zahradou jdeš, po kaštanů listě 111 kde slunce hrá a ptačím zní to hlasem, díš s úsměvem: Přijď, čekám tedy jistě! I ty, jenž písní nebo duhou štětce jsi urvati chtěl vavřín pro svou hlavu, se usmíváš, a vím, že z dáli přece teď slyšíš zníti křik a potlesk davů. Vás nešťastnými zovou. A vy máte vše, po čem ve snách prahli jste a muce, my druzí – šťastni! – zříme hvězdy zlaté a malomocně vzpínáme k nim ruce! 112