TICHÝ ŽIVOT.

TICHÝ ŽIVOT.
V protějším bytě, že je z jara a že je slunné odpoledne, hned otvírajíc, dáma stará jak vždy si s prací k oknu sedne. Na okně voní květin řada, a celá síň se v záři leskne, jen starých hodin cvakot padá v to ticho milé a zas teskné. A že pak vzduch snad silný venku či že tu stáří se svou tíží, již vidím, jak se za chvilenku jí šedá hlava v spánku níží... Kol páté přijde kadet mladý, to návštěva je skoro denní. 141 Ten divoký hoch! Marné rady! Jen smích – a není k napravení! Jsou peníze proň smrtnou zbraní, a zda by neměl šetřit radši! A když se loučí, stará paní mu v dveřích něco v ruku vtlačí... A hasne den – stín po pokoji, a venku se již také šeří: tu pro sebe si sama strojí a patience hrá po večeři. Pak modlí se a zbožně vzdychá a sní, co zítra čeká na ni, a na lože se klade zticha, že nesmí zítra zaspat ranní... 142