SAMOTÁŘI.

SAMOTÁŘI.
Celý svět jak zakletý na blýskavé parkety, v kytic vůni, v záři světel, v úsměvy a zálety. Samotáři, který sníš ztracen ve své jizby tiš, pozor dej, ať nevyláká karneval tě ve svou říš! Slyšíš, kterak ulicí zimní ostrou vánicí hrčí vozy, na ples vezou dívky blahem zářící? Nevidíš tam v dálce plát zlatou září oken řad, 121 pamatuješ, jak jsi jednou vídal sám tu záři rád? Zavři oči raději, jak ta světla svádějí! Pozdě dnes – a všecko jiné prázdnouprázdnou, marnou nadějí. Chceš si jíti pro radost? Budeš tam jen mrtvý host, poznáš, jak jsi se svou jizbou jako s tichým hrobem srost’. Sedni k práci, nechoď tam, je to velký, bolný klam – chceš, by rány zacelené vznítily se v nový plam? Jako stín a chor a bledbled, s chladným srdcem jako led, máš tu sílu cizí štěstí bez bolesti uvidět? Zavři oči raději, jak ta světla svádějí! Pozdě dnes – a všecko jiné prázdnouprázdnou, marnou nadějí. 122