UMĚNÍ.

Antonín Klášterský

UMĚNÍ.
Když prapory se vlní vzduchem, když slavnosti hřmí ulic ruchem, tu vzpomenem’ si, nadšeni: Vždyť máme také umění! A tisk i slovo slavně hlásá: Těch obrazů, soch, básní krása! Toť krev, toť plamen našich žil, jenž národ celý obrodil! Však prapory se večer svinou, jenž bujně vlály před hodinou, a v dílnu, sklad se vrací tich řad obrazů a balík knih... Však my si je zas najdem’ jednou, až v nadšení se hlavy zvednou, 156 a umění z tmy vyprostí se při nejbližší slavnosti. Tu připnem’ k němu fráze kytku a vpletem’ si je do přípitku – ač jestli jak ten prapor již je nesežere mol a myš... 157