NA CHRÁMU STUPNÍCH.

Antonín Klášterský

NA CHRÁMU STUPNÍCH. V tom poesie není naposled; kdež hledat ji v těch vráskách bídou vrytých! J. V. Sládek.
Na chrámu stupních sedí žebráci a natahují prázdné svoje dlaně; sem den jak den se bídně trmácí a usednou na každé schodů straně. Jsou plni vrásek, stříbro na skráni, a chromý má tu za souseda slepce; tak půldne tráví v prosbách od ranní a za dar každý modlitbu svou šepce. To obrázek je všední. Tentýž bol, jak dnes jej vidíš, uzříš opět zítra; tak lhostejně vždy jedni chodí kol, však stane, komu soucit šlehne z nitra. 127 To obrázek – na pohled jediný, já nad vše lépe z něho čísti mohu, že jenom středem bídné chudiny jde pro člověka vzhůru cesta k Bohu. 128