DNES SE NEHRAJE.

Antonín Klášterský

DNES SE NEHRAJE.
Blíž cesty za městem vůz loutkářův stál známý a z prken divadlo, kde směšně truchlé drámy se hrají pro děti. Jak plálo sluncem ráno, já čet’ – na oponě to rudé bylo psáno – že „dnes se nehraje“. Tu úsměv šleh’ mou lící. Ach, dnes se nehraje! Snad není v dispozici Kašpárek veselý, snad nastudil se včera, jak mlhou domů šel, snad smůla Lucifera již došla, rytíř prch’ neb princezna, ta kráska, svou smlouvu zrušila a odjela, kam láska neb sláva táhla ji, by strhla k sobě světy svým hlasem kouzelným a vlečkou toalety. A s novým úsměvem jsem spatřil bílou kozu na trávě pásti se a přistoupil jsem k vozu a nahléd’ okénky, jež byly dlaně zvící. Tam v rakvi leželo děťátko tiše spící. 131