PŘED OBRAZEM GABRIELA MAXA.

Antonín Klášterský

PŘED OBRAZEM GABRIELA MAXA.
Proč oko tvé se, dítě, v dálku hrouží, proč, dítě, dáváš srdce svoje v sázku? Vím, po čem zrak tvůj, po čem úsměv touží... Chraň, dítě, chraň se volat k sobě lásku! Tak mnohý učeň volal k sobě kouzla – je v pohádkách a legendách tak psáno – a ona tiše v jizbu jeho vklouzla, však mrtvého pak nalezli jej ráno. A mnohé srdce touhou již se chvělo po lásce, vášni, silné, bez otěží. A láska přišla, jak to srdce chtělo, však srdce nyní mrtvé v prsou leží... 23