V SSUTINÁCH.

Antonín Klášterský

V SSUTINÁCH.
Na skále tvrdé stará spí tam sláva. Mha stoupá z řeky, a stín šerý vstává. Kol ticho, jako v srdci, kde už není, co prasklo by. A jako zapomnění vše kryje tráva. Tak v srdci lidském, prostém hnutí bývá, ni ples, ni bolesť, nezměrný klid zbývá. Na spousty rumu, na prach všeho šedý jak velký smír, jenž přijde naposledy, se měsíc dívá. 103