LES.

Antonín Klášterský

LES.
Les, který tady životem zvem’, hluboký, dlouhý a tmavý, neslyšen, neznám, honí kdos v něm všecko, co bílý den zdraví. Ukryj se v bázni pod stmělý strop, utaj se v stínu a šeři, někdo již stoupá do tvojich stop a již ti do srdce měří. Přes chvíli stihne někoho šíp, a ten se bez ducha kácí; nevíme ani, zda je tak líp, anebo všecko-li ztrácí. 106 Tak to šlo včera, tak to jde dnes. Kdo jen ten hrozný luk nese? SmrťSmrť, to je pouhý poslušný pes pro kořisť mizící v lese. 107