U KRBU.

Antonín Klášterský

U KRBU.
Těch krbů škoda, mody přešlých věků, na zámcích starých jak je dosud zříti! Plaménky modré tančí v nich a svítí, co venku vítr štká a bouří v jeku. Svit po zemi hrá, po čalounů kvítí, i vásy, řezby zlatí v nedaleku, co hřeje krb, hned hasne, hned se vznítí, slyš, cvrček zpívá o dnů jarních vděku. A v hodin tikot bílý kocour přede na klíně dámy, která, vlasy šedé, si vzpomíná, zříc v krbu plamen čistý, na souboje a na park plný květů, na písně dávné, tance při spinetu, a na ty, jež, ach, shořely tu, listy... 130