ÚSMĚV.

ÚSMĚV.
Ten úsměv lidské na tváři přec záhadou všech největší; je láska to, jež vyzáří, či blesk, jenž mih’ se po meči? Ba, často nejde ze srdce, a teplo nejde od něho, spíš plakati se při něm chce, je odlesk štěstí cizého. Tak i v těch oknech bídných děr, kde zaklepá smrť za krátko, se blýská někdy na večer to třpytné záře pozlátko. 108 Tak i ten slunce zlatý jas si na sníh lehá v ulice, však, přátelé, ví každý z vás, že mrzne při tom nejvíce... 109