POPULARITA.

Antonín Klášterský

POPULARITA.
Ve hloubi lesa, kde jen v úzké prouze se mihne slunce v chvílích večerních, květ bílý vykvet’, čistý jako sníh, při suchým listem zapadalé strouze. Sám kvet’ a sám. A nezachvěl se v touze po žádném, jemuž vůni svou by dých’, ni po zlatistých slunce paprscích, proč kvetekvete, nevědělnevěděl, a kvet’ tak dlouze. U bílé cesty kvetl jiný květ, školákům kantor chválil jeho krásu, jej lidé zřeli, jdouce na výlet. Měl zář a rozhled v dáli, plnou jasu, a naposledy – s bohem slávy snové! – měšťáku svadl v dirce knoflíkové. 167