FAUSTOVA ZEMĚ.

Antonín Klášterský

FAUSTOVA ZEMĚ.
Až do posledních žití svého chvilek, ó, Fauste, pravdy lačný duchu smělý, když snahy tvé se k výši rozletěly, ó, jaký byl’s to přec jen velký snílek! Zřel’s v dáli močál, pustý země dílek, ten vysušit chtěl’s, láskou k lidem vřelý, tam lidé šťastni žíti spolu měli, tam vládnou Mír měl, Svoboda a Mílek. Svět stále míň chce, a tak se to děje, z nás malých Faustů naší malé doby že každý dnes už jenom to si přeje: Když víru ztratil, zlo jej štve, jed soků, jen dva, tři lidi chránit v teplu koby a polibkem jim sušit slzy v oku! 110

Kniha Srdce i duše (1894)
Autor Antonín Klášterský