FAUSTOVA ZEMĚ.

Antonín Klášterský

Až do posledních žití svého chvilek, ó, Fauste, pravdy lačný duchu smělý, když snahy tvé se k výši rozletěly, ó, jaký byl’s to přec jen velký snílek! Zřel’s v dáli močál, pustý země dílek, ten vysušit chtěl’s, láskou k lidem vřelý, tam lidé šťastni žíti spolu měli, tam vládnou Mír měl, Svoboda a Mílek. Svět stále míň chce, a tak se to děje, z nás malých Faustů naší malé doby že každý dnes už jenom to si přeje: Když víru ztratil, zlo jej štve, jed soků, jen dva, tři lidi chránit v teplu koby a polibkem jim sušit slzy v oku!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

435. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD DÍTĚTEM. (Antonín Klášterský)
  2. letní stesk (Stanislav Kostka Neumann)
  3. VŽDY TOUHU PO ŠTĚSTÍ... (Bohdan Kaminský)
  4. SONET O JEDNOM VEČERU. (Josef Lukavský)
  5. Otázky. (Augustin Eugen Mužík)
  6. VII. Jde srdce světa samotou (Karel Mašek)
  7. Mladé dívce. (Augustin Eugen Mužík)
  8. František Picka. (Josef Lukavský)
  9. U ŘEKY. (Josef Lukavský)
  10. Komu žitím ukovány (Adolf Heyduk)