NAD DÍTĚTEM.

Antonín Klášterský

Dnes vidět v daleku se míhat svoje štěstí a zítra poznati, že přelud vše a sen, a s větším odporem své těžké břímě nésti než přešlý dlouhý den. Bez lásky blouditi a nemít klidné chvíle, co počneš, mysliti a pravdy hledat kmit, a žíti bez touhy neb nedocházet cíle a dusit v prsou cit. Co věřil’s v dětství svém, si vyrvati dát z duše a smát se nadšení a snům svým jako hrám a časem bolestí do mrtvé vzkřiknout hluše a cítit, že jsi sám. Svůj život proklínat, a přece chtít zas žíti, dát poutu volně dlaň i duši, země host, proč přišel’s nevědět, ni proč máš odsud jíti, a kam jde hrobu most! Té bídy člověka! Vždy sražen ve své touze, vždy sklamán nadějí, v niž zase věří hned – ty dítě, vědělo’s, proč plakalo’s tak dlouze, když přišlo’s na ten svět!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

151. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FAUSTOVA ZEMĚ. (Antonín Klášterský)
  2. Povzbuzení. (Josef Václav Sládek)
  3. VŽDY TOUHU PO ŠTĚSTÍ... (Bohdan Kaminský)
  4. BRATRU K 27. VIII. 1932 (Petr Křička)
  5. Vzhůru! (Ladislav Quis)
  6. LII. VÁM DOBŘE JE, VY MRTVÍ (Josef Svatopluk Machar)
  7. Mladé dívce. (Augustin Eugen Mužík)
  8. TY MLČÍŠ... (Vladimír Frída)
  9. RÁNA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Jsou bolesti... (Jaroslav Vrchlický)