U MOŘE SED’ JSEM...

Antonín Klášterský

U MOŘE SED’ JSEM...
U moře sed’ jsem při starém stromě za šera chvíle, zvedla se vlna, rozpřáhla po mně ruce své bílé. Ruce své bílé, ramena štíhlá, z chladivé pěny jakby se ňadra přede mnou mihla nádherné ženy. Ale já jenom zakroutil tišetiše, bez slova hlavou, a vlna sjela do hlubin říše s bolestí lkavou. A dnes tu sedím v tiché své síni v muce a hoři, myšlénky moje prchají nyní daleko k moři. 48 Venku je smutno, sníh padá jemně, šera je chvíle – pořáde vidím vzpínat se ke mně ruce dvě bílé... 49

Kniha Tmavé růže (1898)
Autor Antonín Klášterský