U MOŘE SED’ JSEM...

Antonín Klášterský

U moře sed’ jsem při starém stromě za šera chvíle, zvedla se vlna, rozpřáhla po mně ruce své bílé. Ruce své bílé, ramena štíhlá, z chladivé pěny jakby se ňadra přede mnou mihla nádherné ženy. Ale já jenom zakroutil tiše, bez slova hlavou, a vlna sjela do hlubin říše s bolestí lkavou. A dnes tu sedím v tiché své síni v muce a hoři, myšlénky moje prchají nyní daleko k moři. Venku je smutno, sníh padá jemně, šera je chvíle – pořáde vidím vzpínat se ke mně ruce dvě bílé...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

344. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMUTNO, SMUTNO MI... (Louis Křikava)
  2. 263. Neletí tak orel prudkým letem, (Jan Kollár)
  3. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  4. 62. Skryl se Říp a Libušina dvora (Jan Kollár)
  5. Kde jsem to byla? (Růžena Jesenská)
  6. 267. Tatranskou když Vratislavu zříme, (Jan Kollár)
  7. 23. Nejen ona růžokvětná líčka, (Jan Kollár)
  8. 271. O by, dím, když duch můj tak se choulil; (Jan Kollár)
  9. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil (Jan Kollár)
  10. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)