62. Skryl se Říp a Libušina dvora

Jan Kollár

Skryl se Říp a Libušina dvora Zlaté sídlo téměř spatřeno, Ano náhle slunce zatměno, Srdce strach a nohy jala vzdora: Kde jsem? kam jdu? A co za potvora Tam své kostmi věnčí temeno? Čí krev, hroby? – A v tom zakleno Hromem z Krkonošů: „Bílá hora!“ Zpátkem noho, s hory nade každou Černost tmavých nocí černější, Medea to česká s dítek vraždou! Milek slzy s oka mého zetře, K Vltavě pak cestou přímější, Neseme se v libědchnoucím větře.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

310. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 271. O by, dím, když duch můj tak se choulil; (Jan Kollár)
  2. HLINĚNÝ PTÁČEK. (Eliška Krásnohorská)
  3. Jeho Excellencí Leonovi Hraběti Z Thunů a Hohenšteina, cís. král. ministru kultu a vyučování atd. atd. (Josef Uhlíř)
  4. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené (Jan Kollár)
  5. SMUTNO, SMUTNO MI... (Louis Křikava)
  6. 536. Nedaleko odtud rozprostírá (Jan Kollár)
  7. 263. Neletí tak orel prudkým letem, (Jan Kollár)
  8. 596. Na poverchu cest a u chodníků (Jan Kollár)
  9. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  10. 533. Nad vratami pekla železnými (Jan Kollár)