271. O by, dím, když duch můj tak se choulil;

Jan Kollár

O by, dím, když duch můj tak se choulil; Naši různí slavští kmenové Byli zlato, stříbro, kovové, Já bych ze všech jednu sochu ulil, Rusko bych sem v její hlavu skulil, Dřík pak byli by v ní Lechové, Ramena a ruky Čechové, Serbskobych sem ve dvě nohy půlil: Menší kmenky, Vindy, Lužic dvoje Větve Slezů, Chorvů, Slováků, Roztopilbych v odění a zbroje; Před tou modlou klekati by mohla Celá Europa, anť oblaků Vyšší, krokem svýmby zemi pohla.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

42. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 414. Líbilo se mi tu, proto cestil (Jan Kollár)
  2. 47. Oni rtové, jejichž vůně plynná (Jan Kollár)
  3. Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko, (Jan Kollár)
  4. 482. V jednom místě uzřela sem stánky, (Jan Kollár)
  5. 263. Neletí tak orel prudkým letem, (Jan Kollár)
  6. 493. Když tu meškám, právě čtyry duše (Jan Kollár)
  7. 62. Skryl se Říp a Libušina dvora (Jan Kollár)
  8. 458. Novochtivost zneterpělivená (Jan Kollár)
  9. Jeho Excellencí Leonovi Hraběti Z Thunů a Hohenšteina, cís. král. ministru kultu a vyučování atd. atd. (Josef Uhlíř)
  10. 600. Jedno se však předce divné zdálo (Jan Kollár)