SVĚTLÝ STÍN.

Antonín Klášterský

Jsi z oněch duší, které poznat pouze už štěstím je, i když je nelze míti; a zdvihnout zrak k nim, sepnout ruce v touze, je modlitbou, je vlastní zvedat žití. Jdou, úsměv na rtech, tiše světa lány, a každým krokem zář a dobro sijí a lásku v srdci, mlčky nesou rány, a svět je dobrý jen, že ony žijí. Ty drží svět, že nezhroutí se celý svou láskou k dobru na oblouku ramen, a z nich se, třeba krví zrůžovělý, vždy prýští bajný živé vody pramen. Jen proto, ony že k nám na zem slétly, lze věřit, lidstvo v lepší věk že pílí, ó, jdi a veď mě, ty můj stíne světlý, jdu v stopách tvých a vím, že dojdu k cíli!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

740. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNIČKA O ŠTĚSTÍ. (Josef Lukavský)
  2. V. (Josef Kubelka)
  3. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  4. TICHÝ DÉŠŤ (Xaver Dvořák)
  5. K MILÉ (František Šimeček)
  6. S VÝTISKEM ČESKÉ KRONIKY SVÝM DCERÁM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Mému Iljuškovi, jenž zrodil se za jarní bouře. (Josef Pachmayer)
  8. ČERVÁNKY (Jaroslav Vrchlický)
  9. LI. S nahotou v hadrech světem bloudit, (Vítězslav Hálek)
  10. Vzdech. (Xaver Dvořák)