NOČNÍ POBOŽNOST

Antonín Klášterský

NOČNÍ POBOŽNOST
Vzpomínek živých věčná lampa hoří, a srdce zvon je, který volá v chrám, než nové jitro zlatou vzplane zoří, pojď, duše moje, k tichým modlitbám. Zde u té rakve ještě poklekněme, než počnem’ žití svého nové dny, tu naše touhy dřímou navždy němé, našeho mládí nesplněné sny. Tu poslední noc buďme ještě s nimi a z ticha važme ve svém mlčení, co v nich nám vzaly přešlé dlouhé zimy, co bylo krásy v jejich plameni. Pak osušme si rychle oko v pláči a vyjděm’, mrtvou, nepohnutou líc, jak člověk, který proto pevně kráčí, že nemá, co by ztratit mohl, víc! 81

Kniha Tmavé růže (1898)
Autor Antonín Klášterský