NOČNÍ POBOŽNOST

Antonín Klášterský

Vzpomínek živých věčná lampa hoří, a srdce zvon je, který volá v chrám, než nové jitro zlatou vzplane zoří, pojď, duše moje, k tichým modlitbám. Zde u té rakve ještě poklekněme, než počnem’ žití svého nové dny, tu naše touhy dřímou navždy němé, našeho mládí nesplněné sny. Tu poslední noc buďme ještě s nimi a z ticha važme ve svém mlčení, co v nich nám vzaly přešlé dlouhé zimy, co bylo krásy v jejich plameni. Pak osušme si rychle oko v pláči a vyjděm’, mrtvou, nepohnutou líc, jak člověk, který proto pevně kráčí, že nemá, co by ztratit mohl, víc!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

440. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. FINALE (Vladimír Frída)
  2. IX. Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba, (Jaroslav Vrchlický)
  3. Objetí noci. (Julius Alois Koráb)
  4. Smír. (Adolf Heyduk)
  5. Geniu hudby. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jitro. (Augustin Eugen Mužík)
  7. OBEJMI ZRAKEM KRAJ... (Karel Babánek)
  8. LXIV. Na „dobrou noc“ píseň krátkou (Jaroslav Vrchlický)
  9. Tuberosy. (Jiří Karásek)
  10. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)