CO PLATNY VZDECHY...

Antonín Klášterský

Co platny vzdechy, jež se derou z nitra, a líce tvé že bledne jindy svěží, svět dále půjde, jak šel dnes i zítra, a na štěstí dvou mnoho nezáleží. A jestli těchou můž’ tu býti cosi, pak jenom to, že netrpíme sami, že mnoho nás, kdo v srdci osten vosí a palnou touhu nesem’ s pochybami. Ten ostružiny květ na ostrém proutí, jenž přes tmavou se propast dále sklání, chtě jiného se k světu doteknouti, je stejně chudý ve svém milování. A opozděný pták je naším druhem i osamělý strom nad lukou pestrou, a hvězda, která vázána svým kruhem, jen hvězdě kynout může, naší sestrou.

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

204. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ranní píseň dětská. (Milan Fučík)
  2. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  3. IN MEMORIAM (Vladimír Frída)
  4. Vděčně. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Věřím. (Josef Svatopluk Machar)
  6. RONDA. (Vladimír Frída)
  7. Dvě slzy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hymnus Nudě. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Den s tebou. (Jaroslav Vrchlický)
  10. PÍSEŇ. (Karel Babánek)