CO PLATNY VZDECHY...

Antonín Klášterský

CO PLATNY VZDECHY...
Co platny vzdechy, jež se derou z nitra, a líce tvé že bledne jindy svěží, svět dále půjde, jak šel dnes i zítra, a na štěstí dvou mnoho nezáleží. A jestli těchou můž’ tu býti cosi, pak jenom to, že netrpíme sami, že mnoho nás, kdo v srdci osten vosí a palnou touhu nesem’ s pochybami. Ten ostružiny květ na ostrém proutí, jenž přes tmavou se propast dále sklání, chtě jiného se k světu doteknouti, je stejně chudý ve svém milování. A opozděný pták je naším druhem i osamělý strom nad lukou pestrou, a hvězda, která vázána svým kruhem, jen hvězdě kynout může, naší sestrou. 85