VEČER V KRKONOŠÍCH.

Antonín Klášterský

VEČER V KRKONOŠÍCH.
Tam v hloubi dolu tma již lehá k zemi, zde dosavad se světlo bledé míhá, však i tu cítíš, večer že jde němý a z propastí jak příšerně se zdvihá. Jak dlouhá vlečka pára průsvitavá se přes hor hlavy dál a dále vleče, a melodie větru smutně lkavá zní z plazících se větví husté kleče. A jen ta kleč a žlutá tráva kolem, a voda šplíchne, jak jen vkročíš do ní, a tráva vzdychne tvrdým, ostrým stvolem. V nesmírné ticho pramen kdesi zvoní. Tu divný stesk ti sevře srdce v kleště, a v bázni počneš bzučet zpěv si známý, však jestli umíš modliti se ještě, pak šeptneš vroucně: Pane, zůstaň s námi! 102