ČERVENCOVÁ NOC.

ČERVENCOVÁ NOC.
Noc tíhy plná, těžké vůně dusné, jež k horké hlavě jako víno stoupá. Pták v hnízdě mlčí, třeba sotva usne, jak stínů hra se kolem něho houpá A všecko v tmách, i pole, les i víska, a všecko v mdlobách – nezavzdychá listí, jen chvílemi se v dálných mracích blýská, a hvězda kmitne, jak se pádem čistí. Jak hodinek mých píseň jednotvárná zní nekonečná cvrčka melodie, a srdce svírá divá touha parná, a cítíš, krev jak do žil stěny bije. Po bílých ňadrech žízeň srdce chvátí a po polibcích úst, jež láskou třeští, jež na čele bys, očích cítil pláti, jež pršely by jako kapky v dešti. 27 A po objetí měkkých plných ramen, jež obemkly by šíji jako vlny, a po dechu, v němž chví se lásky plamen, po vůni vlasu, který květu plný. Jak srdce bije! Sluch již ticha sytý mní bláhový, že slyší krůčky zblízka, co flétnista kýs v sousedství mém skrytý dál:dál „Odpustiž vám samo nebe...“ píská... 28