ŠEPTEM.

Antonín Klášterský

ŠEPTEM.
Nechť mnohý pátrá lačně v našem oku, a nastavuje ucho, kde co slyší, my vzdáleni všech přátel jako soků, i se štěstímštěstím, i s bolem žijem’ v tiši. A číš, kterou nám Láska vtiskla shodná, když letěla nám jednou nad hlavami, i s tím, co sladké tají se v ní, do dnadna, i s tím, co hořké, vypijem’ si sami. Bez přátel všech i zvědů, závistníků, bez posměváčků i bez tichých svědků, již v řasách řízy ukrývají dýku, když soucitu ti podávají špetku. Své úsměvy si poneseme v duši a v chvíli bolu sevřem’ rty své němé, a nějak už ten život ve své hluši, viď, milá duše, přece dobijeme! 86