MĚSÍČNÍ NOC.

Antonín Klášterský

MĚSÍČNÍ NOC.
Koberec bílý, od oken sahá k loži mi měsíční prouha; zůstaň tu u mne, vzpomínko drahá, noc by mi byla tak dlouhá! Vzpomínám na vše, na ples i muky, večer, jenž v záplavě hasne, který nás viděl po stisku ruky jíti tak němé a šťastné. Vzpomínky jedna přes druhou skáčí jako ty bludičky z šera, hned je mi v úsměv, hned je mi k pláči, jakoby bylo to včera. Nervy mé všecky – napjaté struny, cítím, jak třesou se jemně, zdá se mi, po tom koberci luny přijde dnes duší svou ke mně... 70