V DÁLI.

Antonín Klášterský

V DÁLI.
Déšť teplý odpolední tam venku šumí, plíská, a mně se tu den ke dni vždy víc po tobě stýská. A někdy do skla stěny mi ťukne kapek váda, jak když to neviděný kdos o vstup ke mně žádá. V ráz otevírám okna na tiché zvuky ony a je mi, jak bych lokna tvůj ucítil dech vonný. Tvůj dech, jak když jsi blízka, tvou líc u svojí líce – a potom se mi stýská, ó, stýská ještě více. 66