KDYŽ PŘIJDE JARO...

Antonín Klášterský

KDYŽ PŘIJDE JARO...
Když přijde jaro a dech jeho vlahý se šíří už tím celým božím světem, ví každý strom a každý keř ví nahý, že za krátko již obalí se květem. A do květů když zahalena země, že pod nimi se ztrácejí i hroby, ví každý pták, jenž zpívá tady jemně, že blízko čas, kdy hnízdo svoje zrobí. Ó, slyš, jak zase jarní větry dují, jak drozd už zkouší první svoje trylky, jak i ti mrtví pod bezem a thují se zdají těšit na ty jara chvilky. A ruka tvá se v mojí ruce chvěje, a oko tvé kams hledí do neznáma, jak četlo by tam tajné příští děje – má duše, řekni, jak to bude s náma? 80