TAK MNOHÝ VLÍDNÝ KVĚT...

Antonín Klášterský

TAK MNOHÝ VLÍDNÝ KVĚT...
Tak mnohý vlídný květ, jak šel jsem v před a v před, jsem utrhnout moh’ cestou, však dlaň vždy stáhnul zpět. To musilo být tak, nechť otáčel se zrak, ten květ se smál a zrozen já pro bouř byl a mrak. Však ty se přiviň úž! tyTy děcko ne, já muž, a oba přetrpěli jsme mnohou bolest už. A skloň svou milou líc, v mé oko věrně zříc: já nevím, zda nás láska či bolest váže víc! 78