V BORECH.

Antonín Klášterský

V BORECH.
Pln touhy palné, beznadějí chorý a k bolesti své schýlen k prameni, od vás se učím, nepohnuté bory, velkému mlčení. Tak jako vy bych v žití rád chtěl státi v tom majestátném tichu jako vy, a by ni slovo, když mě bolest chvátí, nepřešlo moje rty. A ne už kol, jen ve svou hledět hloubi a chladem svým se světu ohradit a čekat klidně noc, jež s mírem snoubí, čekat ten pravý klid. A zatím maskou zastřít duše spory jak vy svou stejnou tmavou zelení – od vás se učím, nepohnuté bory, velkému mlčení! 41