HLUBOKÁ LÁSKA.

Antonín Klášterský

HLUBOKÁ LÁSKA.
Tak hluboko, hluboko láska se přemnohá se srdcem pojí, že nemůže ke rtu ni slůvkem se dostat z té hlubiny svojí. A nevidět do srdce na dno, a nebýt to srdce tak čisto, ty řekl bys, že ani láska tam nikdy své neměla místo. Však jestli ta láska už mrtva, má na skráni korunu trnnou, tu divno, jak slova, jak slova až překotně na rty se hrnou! A najednou retem chví všecko, co dávno se vyslovit chtělo... Tak na povrch jezera vždycky jen mrtvé už vyplyne tělo! 60