OPUŠTĚNÍ.

Antonín Klášterský

OPUŠTĚNÍ.
Sníh padá, lehký mráz jej hněte, pod tíží jeho dřímá zem, a od mužů i od dítěte lze dobře znáti stopy v něm. A jak vše pod tou vrstvou šedou, kam vítr sníh jen zavěje, on zradí, kam ty stopy vedou, kam spějí lidské kročeje. Jdou od vsi ke vsi, stále svěží, jdou v každou chatu, ba i v les i do polí, jež mrtvá leží, až pak se tratí v dáli kdes. A někde zem již ušlapanou, a stopa stopu přetíná, jen ke hřbitovu, od vsi stranoustranou, tam nejde ani jediná. 141