O ŽÁDNOU MILOST...

Antonín Klášterský

O ŽÁDNOU MILOST...
O žádnou milost neprosil jsem dosud, co život nes’, jsem bral, klid na svém čele, a kdekoli jsem potkal tvrdý Osud, my do očí vždy pohlédli si směle. My do očí vždy pohlédli si zpříma, jak sluší těm, kdož meče svoje kříží, a vzdor můj starý z polovice snímá už s beder mojich žití každou tíži. Však tebe zřím-li, duše moje, časem, jež tolik už jsi v žití vytrpěla, s tím vlhkým okem, nalomeným hlasem, jak v nové tíze skláníš úběl čela: Tu hrdost taje, vzdoru zeď se řítí, jak náhlá bolest otřásla jí prudce, a je mi, jak bych vstáti měl a jíti a před Osudem sepnouti měl ruce. 73