TICHO V LESE.

Antonín Klášterský

TICHO V LESE.
Jak z jara les je plný ptačí touhy, jak srdce jeho mládne v ptačím zvuku; tu švitor pěnic nad úvalem strouhy, tam kosa hvizd pad’ v žežulčino kuku! A náhle ticho. Teplý den a světlý, a nikde písně. Co se stalo v lese? To ptáci hnízda v haluzích už spletli, a slunce svit se nad hnízd věnci třese. Nad hnízdy z proutí, ze suchého klestí se tulí k sobě oněmělí ptáci a chví se, zvukem vyplašiti štěstí, jich píseň v blahu zmírá a se ztrácí. Po dlouhém letu přes moře par clonou, po exilu, jejž káže vláda zimy, jen ve snách sladkých při červáncích tonou... Ó, Bože, dej, ať takto zmlknu s nimi! 62