PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

PÍSEŇ.
To nepobouří muži cit, co může každý denně mít, co poddá se tak lehce. On pohrdavě skřiví ret: To měj si sám ten přejný svět! On za nic toho nechce. Však to, kde tuší velký vzdor, mu jiskrou žhoucí plní zor a silou ruku vezdy; to musí jeho býti již, a bud’si to i sebe výš, ba vysoko jak hvězdy! A nechť se bouří celý svět a nechť si tuší moře běd a pot a krev zří téci, nechť komu nevhod, komu vhod, on utrhne si zlatý plod a v klín jej složí přeci! 93