PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

To nepobouří muži cit(J4m) co může každý denně mít(J4m) co poddá se tak lehce(J3f) On pohrdavě skřiví ret(J4m) To měj si sám ten přejný svět(J4m) On za nic toho nechce(J3f) Však to kde tuší velký vzdor(J4m) mu jiskrou žhoucí plní zor(J4m) a silou ruku vezdy(J3f) to musí jeho býti již(J4m) a budsi to i sebe výš(J4m) ba vysoko jak hvězdy(J3f) A nechť se bouří celý svět(J4m) a nechť si tuší moře běd(J4m) a pot a krev zří téci(J3f) nechť komu nevhod komu vhod(J4m) on utrhne si zlatý plod(J4m) a v klín jej složí přeci(J3f)

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

184. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 85. Sám sem někdy myslel, že již svému (Jan Kollár)
  2. muž, jenž se chvěje (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu. (Viktor Dyk)
  4. PÍSEŇ INTERNACIONÁLNÍ. (Vladimír Houdek)
  5. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  6. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  7. ZANECHTE VŠECH NADĚJÍ! (Rudolf Illový)
  8. Mračno. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. Přání. (Josef Václav Sládek)
  10. Viděl jsem ve vzduchu zaťatou pěst! (Josef Holý)