muž, jenž se chvěje

Stanislav Kostka Neumann

zelení zahrad kráčí muž, jenž se chvěje, a jarního dne nevidí. slyšte, co tento muž, jenž se chvěje, šepotem dí: „vidíte lesy, květiny, nebesa. nemohu hvězd vašich zříti. kvetoucí země pro mě neplesá, mně horečnou hrůzou se chvíti. můj svět není svět váš, je jiný. cítím v něm bomby, rakety, smrtící plyny. nad všemi vrcholky klid – toť váš je les! můj les mnou lomcuje jak běs, bouře v něm burácejí – vím, proč se chvěji. můj svět je pouhý zákop jen, střepiny žere, pije hlínu. můj svět je tankovou ocelí rozbrázděn, říš rozežraných stínů. můj svět je smrt, jež vyje prostorem, zahrada hrdinského lkání. můj svět je vše, co hrozí všem. můj svět je pozor a meldování rozbitých rukou, roztříštěných čel a rozdrásaných lidských tváří; do lidských mozků nalít by chtěl trychtýři bomb svou záři. vy o studánkách víte, o bezu a jaru, o skřivanech, kosech, rákosnících. já slyším ustavičně jen zpěv zmaru tisíců hlavní bubnujících, vesnice hořet zřím, rakety, vrhače, bomby a dým. dusím se v bahnu, a čich můj loví plyny, jež plazí se v růžovém křoví. zrak a sluch zbystřeny se na pozoru mají, nervy jsou ztraceny, nepomáhají. v každičké chvíli, a v každé vteřině, strach ve mně kvílí, hrůza má své žně. tu se bráním, tu sebou trhnu, tu se chráním, tu k zemi se vrhnu. za okny všemi a u všech vrat strašidla nepřátelská je mi potkávat. můj rozbitý svět sutinami zeje. jsem člověk, jenž se chvěje...“ zelení zahrad kráčí muž, jenž se chvěje, a jarního dne nevidí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

279. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  2. ZASYPANÝ HORNÍK. (Josef Holý)
  3. RODNÁ PÍSEŇ (Antonín Sova)
  4. NOC. (Antonín Sova)
  5. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu. (Viktor Dyk)
  6. JARNÍ RYTHMY (Stanislav Kostka Neumann)
  7. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ. (František Taufer)
  8. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Nepřítel. (Karel Nejč)
  10. ODKAZ. (Arnošt Ráž)