NOC.

Antonín Sova

Když zrakem duše své se dívá, sestupuje po zašlých pěšinách, křů houštím, stromů tmou... A plníc údolí v něm jako na dně sluje si usedá, hovořit s duší mou: Trav omlazenou vůni přivívá mi k líci vždy přísná, vážná, však dny nové slibující... V mou duši zírajíc své hvězdy obrážívá, i výšku, hloubku svou, svých hodin němý spád, hor lesnatými průseky se dívá, jsou její hvězdy milliony ztrát a její ticha čekají, jak naděj dlouhá, jak smrt jsou smířená a sladká jako touha... Víc ode mne než lidé chce, než den, jenž minul, neb z krajin útěch její moc jde magická... Den nový roznítit zná po dni, který zhynul, zná černým rouchem setřít krev, jež tekla tragická,... a mlčet jako věrnost hrdá, nekonečná pohledem upřeným až do zámezí věčna...

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

223. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZASYPANÝ HORNÍK. (Josef Holý)
  2. VEČERNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  3. CESTA NA VALDEK. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SAMOTA. (Jan Opolský)
  5. POD RŮŽOVÝM KEŘEM (Rudolf Illový)
  6. Sever. (František Cajthaml-Liberté)
  7. * * * Stín smutných večerů se do údolí vploužil – (Fred Grygar)
  8. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  9. Nepřítel. (Karel Nejč)
  10. CAUSERIE O ROZKOŠI TVOŘENÍ. (Antonín Klášterský)