Přání.

Josef Václav Sládek

Jsem jen ten kovkop, který maní v hor luno topor obrátí, a neví, kov-li najde v báni, anebo život utratí. Jsem jen ten oráč, který v jaře svou roli měří kročejí, a seje, vláčí v potu tváře a silen je svou nadějí. Jsem plavec jen, jenž v moře šíru loď pevně drží ve běhu a tone-li, má pevnou víru, že trosky, dojdou ku břehu! A nechci víc, než by se vrylo co ve mne vírou, v kameny, a to, co ve mně jiskrou bylo, by v jiných šlehlo v plameny!

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

117. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  2. POLEMICKÉ SLOKY (Stanislav Kostka Neumann)
  3. 41. Valašská. (Jan Karafiát)
  4. SAMOTA. (Jan Opolský)
  5. Touhy (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Duma na hrobě mých dětí. (Adolf Heyduk)
  7. Nepřítel. (Karel Nejč)
  8. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu. (Viktor Dyk)
  9. Příchod lodilomu. (Adolf Heyduk)
  10. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)