Přání.

Josef Václav Sládek

Přání.
Jsem jen ten kovkop, který maní v hor luno topor obrátí, a neví, kov-li najde v báni, anebo život utratí. Jsem jen ten oráč, který v jaře svou roli měří kročejí, a seje, vláčí v potu tváře a silen je svou nadějí. Jsem plavec jen, jenž v moře šíru loď pevně drží ve běhu a tone-li, má pevnou víru, že trosky, dojdou ku břehu! A nechci víc, než by se vrylo co ve mne vírou, v kameny, a to, co ve mně jiskrou bylo, by v jiných šlehlo v plameny! [19]