II. (Bez chleba.)

Josef Václav Sládek

II.
(Bez chleba.)

Celý den se nepromluví od rána až do večera: jízba jako klenba šerá, muž si svojí práce hledí, žena šije; – děcko pannou kotě bije když si mňoukne, – a pak sedí, jako v mez když mezník vryje. – Celý den se nepromluví, a jsou spolu muž a žena, a ona si jenom myslí, aby byla odvežena tam, kde nikdo nepromluví! – On srovnává číslo s čísly, na svůj život myslí rmutno; – kotě skáče, dítě pláče – Kdyby tak ten mezník nebyl, jenž je pojí! – Matka léhá, – otec vstává, ženě ruku nepodává – Zde je smutno.