Legenda.

Legenda.
Král Bábelský, ten, který do zajetí od prahů svatých judský odvlek’ lid, spoutané muže, zvrhnuvší se v děti, ženy a starce, jejich pláčem syt a nářkem, úbědou, jak tak je zřel, těch starců, dětí, žen mu bylo žel; i pravil tak: „Když muž je mezi vámi, jenž prach mých stop nelízal jako pes, chci dát vám volnost zpět a ještě dnes se z rumu začnou zvedat vaše chrámy.“ A lid jen vyl, – a bylo bědování a zubů jektání a řinkot pout a na druha druh nemoh’ pohlednout hanbou! – i stáli se spoutanou dlaní. A král děl tak: „Vy psové jste a chámy, jsem stár a nad psy vládnouti jsem syt, já kousek cti kdes spatřil mezi vámi, leč, v kom, už se mi nelze rozpomnit – [22] však, vy jej znáte; – on buď králem vám, a volnost, vlast a vše vám nazpět dám.“ A lid jen vyl, – to jako moře řvaní ve skřipot čelistí a řinkot pout a na druha druh nemoh’ pohlédnout záští! – a prsty uvolněných dlaní se křivily ve smrtonosné křeči. A z chraptivých to hrdel sýpá, ječí: ,,Kde že je ten, jenž nás je o píď větší?“ A starý král se těsněj’ v purpur halí a naslouchá, ta vřava prokletá jak vřískavým se jekem v dálku valí. Teď zbledlou tváří úsměv přelétá, – neb výkřik zoufalý se zachvěl v dáli, v němž tichne vřesk a hluk a lidu vytí. A smál se král: „Teď mohu klidně žíti, – ten zbytek cti si ukamenovali!“ 23