Vidění svatého Kiéran-Killa.

Vidění svatého Kiéran-Killa.
K peklu je cesta široká, v nebe jich dojde jen málo. – Mnich Kiéran-Kill měl divný sen a zde jest, co se mu zdálo: Stál na vysokém předhoří a hleděl přes moře v dáli, v sluch zaléhal mu borů šum a před ním vlny se válí. Nad ním ve vzduchu orel plul, pod ním velryby pluly, v dáli jak modrou obrubou ostrova břehy se pnuly. A s ostrova se bělal chrám, mnich rád by Bohu chtěl sloužit, neb chtěje nechtěj po Bohu, byl věčně odsouzen toužit. [24] A nikde ruky na pomoc; jen země, nebe a vody – a k ostrovu tam neměl loď a k nebi nebyly schody. I zvolal: „Bože na nebi, andělské sešli mi duchy, ať přenesou mne přes moře;“ – však Bůh jak býval by hluchý. Děl mnich: „Já vždy byl sluhou Tvým i Tvého svatého kříže, když nechceš poslat anděly, veď k sobě jinak mne blíže!“ A nastal ruch a ryk a šum, pol temno stalo se v záři, a země, jak by rodila, a moře, jak kdy se vaří. A kam jen světec pohlednul, ve vzduch, na pláň i horu, vše hemžilo se životem a plno němých je tvorů. A ryba k rybě, k raku rak černým staví se hřbetem, a orel s orlem ve vzduchu křídla si podává letem. 25 Vše lopotí se, co jen můž’ běhat a lítat a plouti, ba i ten malý pavouk cos jak provaz z paprsků kroutí. Zří na to světec udiven, neví, co značí ten Bábel, i pokřižuje pavouka: „Mluv, jestli tě neposed’ ďábel!“ Děl pavouk: „Ty jsi svatý muž, však rozum tuze máš prostý, což, Kiéran-Kille, nevidíš, že k Bohu stavíme mosty?“ Děl svatý v hněvu: „Vy jste sběř a koukol z ďáblova stohu, vy, němá tváři, člověku že mosty stavíte k Bohu!?“ A mžikem zniklo vidění jen kdosi zasmál se stepí: „K ďáblu se protře každý bloud, – k Bohu i svatý je slepý.“ 26