Co mně nadělil Ježíšek.

Co mně nadělil Ježíšek.
My měli strůmek vánoční, jak vy jste měli ho všudy; – kdo neměl, je z duše ubohý, nebo tak opravdu chudý. My měli na něm všelicos pro matku, dítě i služku, a pro mne také dali tam: punčochy, – sáček a tužku. Ženě a děcku byste vy snášeli drahokamy; však víte, – ony co dávají, že dáváte si sami! Až na ty ruce znavené, jak po práci do noci plete, ten pohled od ní upřímný. a úsměv od dítěte. 67 A když tak všichni usnuli, matka, dítě i služka, – tu stromkem, jak by vítr hnul, a ruměnit začala tužka! A Ježíšek, rozdav ve světě už vše, co v zlaté měl míse, mi začal klepat na srdce: – „Nuž rychle, otevři se!“ Zbylo mu toho pramálo; jen tak, co nechtěli vzíti: s oříšku kousek pozlátka, a lupínek sněžného kvítí. – A v srdci začalo květů růst, a ptáků, jako by tálo – knihy by jimi naplnil, však v tužce zbylo jich málo. Chci, musím se s vámi rozdělit, jsemť básník – a není to houska! a zbyl-li tam zlatý oříšek, je váš. – Ať dobře se louská! 68