Orel.

Josef Václav Sládek

Orel.
Když první rána houkla v hluš a chmurně měří muže muž a pušku k líci dává, kdo odváží se zvolat: Kleč! než v prachu zlomen jeden meč, kdo mluví, že se vzdává? Kde křivda, tam jí čelí muž, a kdo je baba, ten si služ, však muž se nepodává! On proti vichru stojí, dub, a v hnízdo tam když letí sup, on orlem křídly mává. A k muži muž se pevně sdruž! dost času ještě na podruž, [15] a to jen, kdy se spává! – když srdce ticho, ret je v něm’, a orla sup si srazil v zem, jak také se to stává! Sic do prsou ti klove už, ty český orle; jen se tuž! vždyť každá přejde sláva! a sup kdo dnes, je zejtra kdes a kdo dnes pad’, se zejtra vznes’, a v nebe křídly mává! 16