Jak motýli.

Josef Václav Sládek

Jak motýli.
Jsme jako mouchy, jako motýl denní, jenž na mžik zatřepotá křídly z nachu, a vše, s co jsme, se skončí v hrstce prachu, náš smích i vzlet i naše utrpení. – Jest pravdou, jak to v písmě stojí psáno: jsme mouchy, motýli, – snad ještě méně – a i ten stesk náš dozní neslyšeně, kdyškdyž nejlepší co v nás, – v prach zašlapáno. Leč po křídlech když sáhají ti dravě a otravují žití květnou číši, – buď, příteli, motýlům ještě bližší, – i aspoň ten svůj den prolétni smavě. [104]