Makovička.

Josef Václav Sládek

Makovička.
Hlavička drobná, malá, tvrdá, rusá, a oči jako rosa na modráku, a tolik velikého štěstí v zraku, jak do jablíčka červeného kusá. A do taktu si při tom nožkou dusá – ba jadérka by nedopřála ptáku! – a co ti zbývá, táto, ubožáku, než líbat ji, jak špoulí se ta pusa! „Dej hubičku,“ – a makovička zvedá už tvář; – leč dříve do kapes ti sahá. „Dnes nic už pro tebe tam není, drahá!“ A dítě cupne nožkou; – pryč ti běží. „Dáš hubičku?“ a udržíš ji s těží, jak v náručí ti volá: „Nedá, nedá!“ [59]