Vlašťovka zpívá.

Vlašťovka zpívá.
Vlašťovička šveholí. – Kdo jí z lidí rozumí? poslouchá ji kdokoli pod střechou i na poli, ale nikdo neumí říci, co ta vlašoťvičkavlašťovička zpívá. Vlašťovička zapěla: (Děcko slouchá pod krovemkrovem.) „Kam že bych se poděla, kdybych letět musela ven v lijáku takovém!“ (Poslouchá děcko, jak vlašťovka zpívá.) [55] Slyšela ji mláďata, vystrčila krčky ven, potom křídla pernatá; matka kárá písklata: „To dnes pro vás psotný den.“ (To jim ta vlašťovička jistě zpívá.) „Co vás, děti, napadá? z domu dnes; – ni na chvilku! mokrý dvůr i zahrada, viděla bych nerada urousanou košilku.“ (To jim ta moudrá vlašťovička zpívá.) „Že už máte zase hlad? vy nemáte nikdy dost, dnes už nevím, co vám dát, – a teď hajdy, děti, spat! je s vámi jen samá zlost!“ (To jim ta vlašťovička stále zpívá.) V tom prokmitnul mrakem jas; vlašťovička zpívá dál: „Bude, dítky, krásný čas, odletím a přijdu zas – kdo by to byl předvídal, své zlatoušky že nakrmím!“ – tak zpívá. 56 Vlašťovička šveholí – matka volá k večeři, dítě k ní se batolí; – ať to bylo kdekoli – nikdo děcku nevěří, že rozumělo, vlašťovka co zpívá... 57